Zlatokopky

Jsou krásné, megaštíhlé, maxisexy, plastické bárbínky. Dokonalý doplněk každého bohatého muže…  

Nedávno jsem se ptala mé kamarádky na jednu společnou známou, o které jsem dlouho neslyšela a nestačila se divit. Našla si před dvěma lety moc bohatého, o asi dvacet let staršího majitele úspěšného podniku. A tak se stala se skromné, milé holky na penězích závislá Barbie. Týpek jí dal luxusní auto na vyjížďky do centra, kupoval drahé dárky, značkové oblečení, nejnovější elektronické hračky a ona měla pouze jedinou povinnost. A to vypadat setsakra dobře. Na oplátku mohla chodit na večírky pro VIPáky a ukazovat se po boku boháče v nejdražších restauracích a barech.

Boháč byl děvkař, s úchylnými choutky a ona mu plnila za „odměnu“ všechna jeho přání. Nebyl žádný krasavec a ona ho nemilovala. Prostě se jí líbilo žít v luxusu se zlatou kartou v kapse.

Nechala si vylepšit poprsí, prodloužit vlasy a řasy a podstoupila různé kosmetické úpravy, které ve svých dvaceti letech nepotřebovala ani za mák. Sama nikam, kromě salónů a nákupů, chodit nemohla. Její „milý“ jí hlídal a žárlil. Věděl o každém jejím kroku, ale sám na ní neměl čas. Když zavolal, musela být v kterékoliv hodině k dispozici. A to vždy v perfektním stavu.

On chtěl, aby byla štíhlá, než je zdrávo. Ona tedy přestala jíst a ládovala se prášky.

On chtěl, aby se přestala bavit se starými kamarády, kteří byli póvl a nehodili se do jejich image. Stejně jako její rodina. Ona tedy spálila mosty a našla si podobné fifleny z jejich okruhu jakocelebrit.

Aby se holka nenudila, dostávala navíc kapesné deset tisíc korun. Denně! A tak utrácela za hovadiny. Každý den chodila do nejdražších salónů hýčkat se. Tam jí učesali, nalakovali drápky a napatlali na obličej za nekřesťanské peníze cosi. To jí ale brzy omrzelo a tak si koupila předražená štěňátka krysaříka. Hned čtyři. Psíčci chodili také do salónů, kde jim nechala dělat mani-pedi, oblékala je do oblečků dražších než mé auto a žila si svůj svět v zlaté kleci.

A světe div se, byla spokojená. Bez kamarádů, rodiny, života obyčejné bezstarostné holky. Pouze do té doby, než si její skorotáta našel novější neokoukaný model. A ona letěla ze dne na den. Zpátky do obyčejného světa bez pozlacených cingrlátek a luxusních věcí. Kromě zhýčkaných čtyř psů a anorexie jí nezbylo nic. Vše, do posledního značkového hadříku musela vrátit. A tak se ocitla tam, kde před dvěma lety byla. V garsonce s platem prodavačky.

Škoda, že nemyslela dopředu.  Deset tisíc denně krát třicet krát dvanáct krát dva roky. To už je pěkná sumička, nemyslíte?

Holka se však neztratila. Nedokázala už žít bez zlaté karty.  Zlatokopčila dál a nyní je s ještě starším, bohatším a ošklivějším týpkem.

Nedokážu si představit, že bych žila po boku s někým, kdo vypadá jako můj děda kvůli penězům. Vzdala se kamarádů a rodiny. Raději budu hýčkána láskou než penězi…