Chvilku jsem přemýšlela, proč jsem se tak podepisovala a pak mě to trklo. Přezdívka. Tak moc jsem po nějaké toužila a záviděla těm pár vyvoleným, co měli perfektní přezdívku a všichni, když nějaká zazněla, věděli hned, o koho jde. Ne jako u mě.
Mirka.
Jaká Mirka?
Žáková.
Nevím.
Ta plochá blondýna z devítky.
???
Žákajda.
No jasně!
Nechtěla jsem být Žákajda, Žákovka, ale třeba Žaky, když už. A tenkrát jsem milovala film Šeptej, kde zaznělo slovo „Džankí“. Okamžitě jsem si to slovo zamilovala, aniž bych si zjišťovala, o co jde. To byla ta pravá přezdívka pro mě. Trochu jsem to slovo vytunila anglicky a vzniklo tak Jankey. Problém byl v tom, že jsem si tak říkala sama. Pro ostatní jsem byla pořád Žákajda.
Až po letech jsem zjistila, že mé kouzelné slovo znamená anglicky feťák a není to Jankey, ale Junkie. A děkovala všem, že mě tak odmítli oslovovat.
Od střední školy jsem pro všechny dodnes Mirunka a jsem za to ráda. Přezdívky si totiž pro sebe nevymýšlíme, ty dostáváme.
A taky je rádi dáváme, aniž by o tom dotyčný věděl. Jako tehdy v Praze, když jsem pracovala v jednom baru.
„Lizpič je tady!“ Povídá mi kolegyně a směje se s ostatními.
„Kdo? Proč mu tak říkáte?“ Ptám se. Byla jsem nová a nechápala nic.
„Proč? Tak ho běž obsloužit a uvidíš.“ Pokrčila jsem rameny a šla k chlápkovi s přehazovačkou na hlavě.
Zeptala jsem se, co si dá. Chlápek mě oplzlým pohledem sjel od hlavy až k patě jako bych mu nabízela místo drinku své tělo a on si nemohl vybrat, co dřív, olizoval si pusu a oslovení kočičko a pusinko používal za každým druhým slovem. Jazýček mu lítal ze strany na stranu a mě se chtělo zvracet. Neustále se snažil sbalit kdejakou dívku a lákal je všechny na slevu v jeho zlatnictví, které vlastnil.
Po týdnu přišel znovu a já si nemohla vzpomenout, jak mu kolegyně říkaly. Něco s lízáním a holkami to bylo. Už to mám!
„Hele, Kundolízek je tady,“ povídám kolegyni. Už mu to zůstalo.
V práci máme také hosty, kteří mají přezdívku, aniž by o tom věděli, ale stoprocentně si jí zasloužili. A tak se setkáváme například s Jebalem. S pánem, co lítá okolo své ženy, jako by byla ze zlata. Hýčká ji, miluje a zbožňuje. Prý je to dokonalý pár, povídala nám známá. Že nikdy neviděla nikoho se po tolika letech tak moc milovat. A pak ho načapal kolega, když v noci zavíral bar, jak si to ten zamilovaný pán rozdává na parkovišti s cizí dámou....
A tak jsem vděčná za Mirunku a doufám, že nemám nikde nějakou přezdívku, o které nevím....:-))