Vubec bych se nestydel za to, ze je nekdo drevo na jazyky - naopak jste se s tim popasovala celkem dobre. Ja mam opacnej problem (jazyky mi jakz takz jdou), a o to vic je frustrujici, kdyz clovek nekam prijede a nedomluvi se. Nejhorsi je pro me v tomhle smeru Japonsko, protoze umim cinsky, takze pochopim jakz takz vyznam napisu v kanji, ale uz ty znaky nedokazu s japonskou vyslovnosti precist, ani Japoncum vysvetlit, ze tem kanji rozumim (coz od cloveka, co neumi japonsky, absolutne necekaji). Takze me to ve finale dohnalo k tomu, ze zacinam louskat aspon zaklady konverzacni japonstiny, abych nebyl za tukana... 

Promiňte, ještě jednou: portugalsky(dcera tam studovala), se děkuji, nemýlím-li se, řekne:o brigáda. To mne dostalo. Ale každému, kdo má jazyk rád, nejdříve doporučuji mateřštinu a nebetyčný poklad: Pavel Eisner: Chrám i tvrz. Vezměte si např. naše krásné zdrobněliny, to ve světě neznají (jen maďarština koketuje).

Držím palce, Mirko! Já umím  a neumím kopu jazyků od perštiny, maďarštiny (oba ugrofinské jazyky), po francouzštinu, angličtinu, o ruštině (vzhledem k věku) nemluvě. Jen ta němčina mne nějak míjela, ale zlepšilo se to, když jsme v letech 1978-1991 v Bratislavě koukali TV Vídeň, takže rozumím. V Itálii a Španělsku mi pomohla kombinace latiny s francouzštinou. Jestliže domorodec pochopí a bude si vážit toho, že se snažíte, domluvíte se všude.

Tak například jsem se vloni na Sicílii koukala na Tv a naučila se větu: Io sono innocentti (jsem nevinný), to se může hodit, ne?!

Právě před takovými, jako jste Vy, smekám.  Alespoň, že mám ruce a nohy a trochu ovládám pantomimu

:-)))

přidávám i můj klobouk

To kuře na závěr...hezké...už dlouho mi to nikdo nepřipomněl :))

jako absolutního cizojazykovýho blba mě to moc moc pobavilo