jak jsem chtěla mít sexy klín...

Vosk, brazilská depilace, trhání chloupků.....slova, ze kterých mi dodnes tepe klín a cuká noha. I při psaní tohoto fejetonu mi stály všechny, žiletkou oholené, chlupy na těle....:-) 

     Nesnáším holení, ale vypadat jako opička se mi taky nechce. Dva dny v týdnu s žiletkou v ruce se stalo mým dlouholetým nechtěným kamarádem. Tenkrát, už je to pěkných pár let zpátky, jsem objevila reklamu na voskové pásky, která zaručovala tři až čtyři týdny hladkou pokožku bez chlupů. Neváhala a letěla do drogerie si je koupit. Projela jsem v rychlosti návod, kde jsem si přečetla, že pásky jsou vhodné na delší chloupky. No co, měsíc bez holení to vydržím. Počkala jsem si tedy, až mi chloupky narostou do požadované délky a těšila se na večer, kdy svou srst jednou pro vždy, tedy alespoň na měsíc, strhnu ze svého těla.

     S krabičkami v ruce jsem pelášila do koupelny. Ovšem nečekala jsem, že to bude jeden z mých nejdelších večerů v životě.

     Byl to ten typ vosků, co se používá za studena. Totiž, třete proužky v dlaních, dokud se nezahřejí, oddělíte od sebe a pak si je přiložíte a rychle strhnete.  Jednoduché, ne? Hmm, to hravě zvládne i malé dítě. Vytáhla jsem první papírek, třela dlaněmi, dokud nebyl horký, nalepila a trhla. Paráda. Po chvilce byla má lýtka bez chlupů a tak jsem přešla k severnější části svého těla. Když mám teď hladké nohy, proč ne i klín?

     Boj proti chlupům začal a já se cítila jako profík.  Dlaně mě už bolely od zdlouhavého zahřívání papírků, tak mi bleskl hlavou geniální nápad, že papírky nahřeji fénem. Jo, chytrá holka já jsem.

     Dobrá, svlékla jsem si kalhotky a jednu nožku položila na okraj záchodové mísy, abych měla dostatečný prostor na nalepení. Pořádně vosk nahřála, odlepila proužek a přitiskla ho podél třísel tak šikovně, že víc jak půlka mi přikrývala můj „poklad“ a pásek končil u vnitřní části mé hýždě. Zhluboka jsem se nadechla a trhla.

     „Dopr…..e!“ Vykřikla jsem a noha mi sklouzla do záchodu. Před očima mi běhalo tisíce teček a já si v jedné chvíli myslela, že jsem oslepla a ještě si k tomu zlomila nohu. Po chvilce, když se mi zpět vrátil zrak a přestalo hučet v hlavě, jsem opatrně vytáhla pochroumanou nohu ze záchoda.  V jedné ruce jsem držela onen pásek a druhou rukou jsem se snažila osušit nohu. Bolela jak čert. Ale bolest nohy ve srovnání s tím, co mě ještě čekalo, byla minimální.  Postavila jsem se a ouvej. Něco lepkavého jsem cítila mezi nohama.  S hrůzou se podívala na papírek.  Žádné chlupy.

     „Kde jsou sakra ty chlupy? Panebože!!!  A kde je vosk?“

     Rukou jsem si zajela mezi půlky a nahmatala lepkavou, ještě pořád teplou hmotu.

     „Pane Bože, já se celá slepila!“

 To bude dlouhý večer, pomyslela jsem si a běžela, tedy odšourala se do kuchyně pro láhev vodky. Při mé cestě za umrtvujícím lékem se všechno slepilo dohromady ještě víc a já si pomyslela, že už v životě nebudu mít žádný sex. Vrátila jsem se zpátky na místo činu, lokla si pořádně z láhve a přemýšlela nahlas, co dál. Popadla jsem krabičku a znovu pročítala návod.

     „Nedoporučuje se používat na citlivá místa, jako podpaží, oblast bikin a horní ret…“

Sakra. Jak to, že jsem to neviděla?! Pozdě.

     „Dobře, co rozpouští vosk? Teplo.“ Napadl mě fén, ale po představě, že mě vezou slepenou a ještě s popáleninami na pohotovost, jsem svůj první nápad zavrhla. Břicho mi začalo nervozitou kručet a já se modlila k Bohu, že TEĎ opravdu není ta vhodná chvíle.  

     Po chvilce mě napadl další úžasný nápad. Horká voda! Jasně, horká voda nahřeje vosk a já ho ručníkem setřu. Napustila jsem si vanu a ponořila se dovnitř. Po chvilce ve vařící vodě jsem se začala rozpouštět já, ale vosk však byl pořád na svém místě. Ručníkem jsem se tu neplechu snažila otřít. Vosk jsem však rozmazávala okolo, chlupy se lepily a  neuvěřitelnou bolestí jsem už brečela. Následoval další lok vodky. Vedro v koupelně a alkohol vykonal své a z brekotu jsem přešla do hysterického smíchu. Můj pohled padl na krabičku papírových kapesníků, které jsem si začala přikládat na inkriminovaná místa. Mozek mi už asi úplně přestal díky bolesti a alkoholu fungovat, protože si to si to jinak nedokážu vysvětlit. Samozřejmě, že se kapesníky přilepily na vosk a nešly sundat. Teď už nejen slepená, zoufalá, ale i opelichaná s naraženou nohou a s nulovou hrdostí, jsem si dala druhé kolo vany. Znovu se osušila, kapesníky plavaly ve vaně, vosk však stále držel na svém místě.

     „Ok.“  Zavolat na zákaznickou linku výrobku jsem ve chvilce zavrhla.

     „Dobrý den, mám slepenou pipinu i zadek voskem, který jsem nahřívala fénem a nevím, co s tím?“

     To byla ta poslední možnost. Pro srandu operátorům můžu být i potom.  Proto jsem vytáhla svůj starý elektrický depilátor, zatnula zuby a jela. Tu neuvěřitelnou bolest bych nikdy nepřála nikomu.

     „Dýchej, dýchej!“ Lok vodky. Vrrrrr.  Stop. Křik. Další lok vodky. Vrrrr. Stop. Vyčištění slepeného depilátoru. Lok vodky. Vrrrr. …Zvířecí řev, který musel probudit všechny sousedy…vrrr, lok vodky….

           Totálně na mol, konečně bez chlupů a fungujícího mozku, s buňkami totálně umrtvenými, že kdyby mi chtěli amputovat obě nohy zaživa, necítila bych ani ň, jsem zbytek doholila žiletkami. Odplazila jsem se v bavlněných bombarďákách, napudrovaná půlkou balení dětského zásypu do postele.

     Ráno jsem s nateklou nohou vyrazila k lékaři na rentgen. Mé kulhání však nezpůsobovalo zranění nohy, ale i má, o dvě čísla větší „krasotinka“. Připadala jsem si jak po divoké noci s rojem včel.

     „Jak se vám to stalo?“ ptal se doktor.

     Chvilku jsem s odpovědí váhala a hlavou mi projel celý večer. Oklepala jsem se jen při té vzpomínce, natož, abych tím traumatem prošla znovu v podobě vyprávění. To bych musela o patro výš na psychiatrii, protože mé sebevědomí bylo značně pošramocené.

     „Ale, uklouzla jsem na schodech…“