Vítejte v klubu (ne)miliardářů

Tak mi to nedalo, reklama mě zlákala a já si dnes poprvé vsadila. Propustku (když Bůh dá) do klubu miliardářů...  

„Já už nevsázím,“ povídá mi taťka, který vsázel několik let dvakrát týdně Sportku. Peníze, co by dal za tiket, teď vkládá do kasičky a jednou za rok jedou z coby prosázených peněz na dovolenou. Taťka totiž vsázel z jednoho důvodu. Z předpovědi budoucnosti.

V roce 2006 seděl se svými dvěma kamarády v hospodě. Kamarád Otík je známý tím, že když se trochu připije, má věštecké schopnosti a vidí do budoucnosti. Hodně lidí se mu smálo a dělali si z něj legraci. Otík se vždy jen pro sebe poťouchle usmíval. On věděl své. Věděl to, co jiné teprve čekalo.

A tak seděli, popíjeli a Otíka něco osvítilo.

„Hele Vencoušku,“ povídá mému taťkovi, „v roce 2008 budeš velmi, velmi bohatý muž.“ Taťka to zprvu nebral moc vážně. Ale stejně mu to nedalo a dva roky ustavičně vsázel. A pak přišel rok 2008. Pořád se nic nedělo, žádná výhra. To už se smál, že mu Otík za ty dva roky dluží pořádnou sumu za prosázené tikety. A pak jednoho dne to přišlo.

„Pepa vyhrál sportku. První. Několik milionů.“ Povídá mu známý.

„A to není všechno. Ještě měsíc potom zdědil nějaké pozemky po pratetě, která umřela a on byl jediný příbuzný.“

Taťku polilo horko. Pepa totiž seděl s ním a Otíkem tenkrát u stolu. Otíka sice osvítilo. Bohužel řekl své proroctví tomu nepravému.

Horší historku měl děda mé sestřenice. Děda vsázel celý život. Jen jednou jedinkrát nechal vsadit bábu, protože byl nemocný. Večer leželi u televize a kontrolovali výherní čísla. Padla mu šance. Celý milión. Výskal, křičel. Milion za komunistů bylo nějaké jmění. Pak v té euforii zpozoroval babku, jak se červená s náběhem na infarkt krčí v rohu. Babce bylo líto deseti korun za šanci a tak vsadila bez ní. Nemusím dodávat, že s ní nějaký ten rok nemluvil.

Žmoulám tiket se vstupenkou do klubu k Henrimu a sním. Sním o jachtě a uklízím. Sním o cestě okolo světa a vyhazuji odpadky. Sním o domu na pláži a do...prdele! Můj tiket. Spadnu na zem z Karibiku a pozoruji právě odjíždějící popeláře...